Won-hyo
Won-hyo [vonhjo].
Sestava nese jméno významného mnicha, jež do roku 686 n.l. zaváděl a šířil buddhismus v království Silla. Má 28 technik.
Won-hyo se narodil roku 617 a již od mládí se o něm říkalo, že je moudrý. Jeho původní jméno bylo Sol Sedang. V minulosti měli Korejci běžně několik jmen. Pseudonym Won-hyo (Úsvit) si vybral proto, že se psalo stejně jako jeho přezdívka, Sedak.
Ve dvaceti letech se rozhodl vstoupit do buddhistického kláštera, přestože buddhismus nebyl v království Silla příliš rozšířený. Ačkoliv se do království Kogurjo dostal buddhismus v roce 372 a do Pekče v roce 384, Silla s ním byla seznámena až počátkem 5. století (mezi lety 417 a 457). Buddhismus se zde omezil téměř jen na královskou rodinu a šlechtu, prostí lidé ho odmítali.
V ostatních dvou královstvích podporoval buddhismus národní cítění. To se pak projevovalo v odvaze vojáků, kteří na straně Kogurja či Pekče se Sillou bojovali. Zejména proto se král Silly Pophung (514–540) snažil o rozšíření buddhismu ve své zemi. Členové dvora byli silně proti a donutili krále k popravě mnicha Ichadona, který na šíření nové víry spolupracoval. Ichadon prorokoval, že v den jeho smrti se bude třást země, slunce se skryje, z nebe budou padat květiny a stane se mnoho jiných zvláštních věcí. Proroctví se splnilo a o Ichadonově smrti pro víru se zakrátko rozšířily legendy. Ještě téhož roku (527) se buddhismus stal státním náboženstvím a začal se šířit i mezi lid.
Wonhjo (617 – 686) byl jedním z předních myslitelů, spisovatelů a komentátorů korejské Buddhistické tradice, který uvedl buddhismus do dynastie Silla.
Wonhjo, narozený na severu provincie Kyongsang, byl považován za moudrého od narození. Legenda říká, že se narodil v lese v údolí Chestnut pod stromem Sal. V legendách se strom Sal často vyskytuje ve spojení s významnými postavami.
Wonhjovo pravé jméno, které dostal při narození, bylo Sol Sedang. Pseudonym Wonhjo si dal na základě jména „Sedak“, které mělo stejný význam. Tento pseudonym začal používat v pozdějších letech poté, co se stal známým buddhistický filozofem a básníkem. V minulosti měli korejci mnoho jmen. Každá osoba měla přezdívku stejně jako oficiální jméno. Umělci či intelektuálové mívali často také pseodonymi. Mnichši a učni navíc často dostávali další jméno od svého mistra.
Wonhjo začal svou kariéru ve 20 letech, když se rozhodl vstoupit do buddhistického kláštera a přeměnit svůj vlastní domov na chrám. Avšak v té době nebyl buddhismus populárním náboženstvím v Sille. Přestože toto náboženství bylo zavedeno do království Koguryo v roce 372 a do Paekche v roce 384, obyvatelé Silly jej nechtěli přijmout. Mnich A-Tow zkoušel zavést buddhismus do Silly mezi roky 417 a 457, ale náboženství bylo omezeno na královské rodiny a lid jej zamítnul.
Nicméně tato náboženská situace se v průběhu 7. století změnila. V té době Silla byla ve válce s královstvími Packche a Koguryo a byla pod neustálými invazemi z Paekche. V roce 642 ztratila pod útoky z Packche 40 hradů včetně velkého hradu Taeya nedaleko hlavního města. Tato atmosféra výrazně ovlivnila buddhistickou víru všech tří království. Náboženství se stalo více nacionalistické, což vedlo ke stupňování prudkosti bojů.
Pro urychlení rozvoje tohoto typu národního ducha v Sille král Pop-Hung chtěl v roce 527 oficiálně přijmout buddhismus. Snažil se jej ustanovit jako oficiální státní náboženství v okolí Kyongju. Pokus se setkala s razantním odporem členů dvora. Roku 528 tito členové dvora donutili krále souhlasit s popravou 22 letého mnicha Ichadona za to že jej přesvědčil o užitečnosti buddhismu. Ichadonova smrt pro svou víru v buddhismus měla za následek příběhy, že jeho krev na popravišti byla bílá jako mléko. Tyto příběhy z něj udělali mučedníka, a tak král vydal královský mandát, který povolil buddhistickou víru. Krátce potom byl buddhismus přijat lidmi. V pozdějších letech král Hun-Duk prohlásil Ichadona jako jedenoho z deseti posvátných mnichů Silly. Studium buddhismu za vlády krále Pop-Hunga vyžadovaly schopnost číst a psát čínsky, takže skuteční studenti byli stále především mniši a šlechtici.
Bohužel v Sille nebylo příliš míst, kde by mohli buddhismus studovat skuteční zájemci. Proto se v roce 650 Wonhjo s mnichem Ui-Sang (625-702, zakladatel korejského školy Hwaom) vydali studovat buddhismus do Číny. Cesta je zavedla do Liaotungu v Koguryu. Několik místních stráží si je však spletlo se špióny a jen tak tak unikli a vrátili se do Silly. Neexistuje žádný další záznam o tom, že by Wonhjo cestoval za studiem do Číny, i když ještě jeden pokus udělal krátce poté, co byla Packche poražena roku 660 Sillou a Tangovími vojsky z Číny. Nicméně toto studium nebylo nutné, protože Wonhjo byl moudrý od narození a nepotřeboval učitele. Z tohoto důvodu byl jediným mnichem své doby, který neabsolvoval studium v Číně.
Legenda vypráví, že se Wonhjo v roce 661 s Ui-Sangem vydali do Číny, kde chtěli dál studovat buddhismus. Někde v regionu Baekje je zastihl prudký liják a byli nuceny se ukrýt v přístřeší, o kterém se domnívali, že to je kamenný svatostánek. V noci Wonhjo dostal žízeň, a tak nahmatal nádobu, o které si myslel, že je tykev a napil se z ní studené, osvěžující vody. Ráno po probuzení však společníky čekalo překvapení, neboť jejich úkryt byla starobylá hrobka posetá lidskými kostrami a nádoba, ze které Wonhjo pil, byla ve skutečnosti lidská lebka plná plesnivé vody. Pohnut touto zkušeností, kdy věřil, že ohavné místo je pohodlné útočiště a lebka s plesnivou vodou osvěžující nápoj, Wonhjo byl nadšen silou lidské mysli transformovat realitu. Na základě této zkušenosti opustil kněžskou dráhu a zašal šířit Buddhismus jako laik.
V Sille bylo v tomto období nejméně pět hlavní sekt buddhismu (Kyeyul, Yulban, Chinpyo, Popsong a Hwaom), které mezi sebou neustále soupeřili. Wonhjo je považován za jednoho z nejvlivnějších mnichů této doby také díky jeho snaze sjednotit tyto sekty.
Wonhjo je rovněž považován za jednoho z nejplodnějších spisovatelů všech buddhistických zemí své doby. Napsal více než 100 literárních děl čítajících asi 240 svazků. Bohužel se dochovalo jen 20 prací s celkem 25 svazky. Jedna z forem děl, které si vybral, byla speciální forma poezie v Sille, Hyang-Ga. Tyto básně byly psané hlavně mnichy nebo příslušníků Hwarang a obsahovali vlastenectví, buddhismus a oslavu mrtvých. Wonhjova báseň „Hwaorm-Ga“ patří mezi nejobdivovanější z těchto básní.
Literatura nebyla jedinou oblastí, ve které Wonhjo získal uznání. Byl velmi známý jak v běžné populaci, tak mezi členy královské rodiny a dvora. Často byl žádán, aby vedl modlitby a kázání na královském dvoře. V roce 660 byl král Muyo tak zaujat Wonhjem, že ho požádal, aby žil v královském paláci Yosok. Zde se rozvinul vztah princeznu Kwa a brzy následovala svatba a narození jejich syna Sol-Chonga.
Sol-Chong se v dospělosti stal jedním z deseti konfuciánských mudrců éry Silla. Byl uznáván pro své vzdělání v čínské literatuře a historii a za svou úpravu IDU – systém používání čínských znaků pro fonetický záznam korejských písní a básní. Jelikož Korea dosud neměla abecedu, byla tato úprava velmi důležitá. Zpřístupňovala čínskou literaturu široké veřejnosti, neboť v důsledku poskytovala způsob překladu. Sol-Chong byl zřejmě autorem mnoha originálních děl, avšak jeho Kye-Hwa-Wang je jediná práce, která se dochovala.
Krátce po narození syna opustil Wonhjo palác a začal cestovat po zemi. Byl uznáván jako velký učenec čínskou dynastií Dang, ačkoliv tam nikdy nestudoval, a byl vysoce respektován lidmi Koreje. Nenáviděl rozdíly mezi jednotlivými náboženskými směry, které se mezi sebou neustále přely, a tak vytvořil svou vlastní ideologii, ve které konflikty mezi různými náboženstvími mohli být odstraněny. V roce 661 rozvinul směr Chongto-Gyo (Čistá země). Tato sekta nevyžadovala studium čínské buddhistické literatury, ale požadovala pouze pilné modlení. Její filozofie byla taková, že je možné být spasen , nebo vstoupit do „Čisté země“ díky prostému modlení. Tato zásadní změna v buddhistické filozofii zpřístupnila náboženství nižším třídám. Brzy se stalo velmi populární mezi celou populací. Wonhjův největší úspěch byla ovšem jeho snaha o zmírnění chudoby a utrpení obyčejných lidí. V roce 662 Wonhjo opustil kněžskou dráhu a věnoval zbytek svého života cestováním zemí a vyučováním tohoto nového směru náboženství obyčejných lidí. Wonhjův přínos do kulturního a národního povědomí Silly byl nápomocen při sjednocení tří království Koreje.
Wonhjo zemřel v roce 686 a byl pochován svým syne Sol-Chongem v chrámu Punhwang-So. Zažil sjednocení Tří království Koreje a pomohl přinést brilantní kulturu do Koreje díky svému úsilí v buddhistické filozofii. Měl hluboký vliv na kvalitu života v Sille a buddhismu v Koreji, Číně a Japonsku.
V době, kdy žil Won-hyo, existovalo v Sille nejméně pět buddhistických sekt. Won-hyo, velmi vážený mnich, se snažil o jejich sjednocení. Mimoto prosazoval nový pohled na buddhismus, který nevyžadoval studium čínských textů, a tím ho zpřístupnil všem lidem. Od roku 662, kdy se vzdal všech oficiálních funkcí, až do své smrti v roce 686 cestoval po zemi a šířil novou víru.
Jako obvykle, sestava v sobě zahrnuje vyjma nových technik i jeden nový typ pohybu. Tím je provedení dvou samostatných technik bez změny postoje.
Samozřejmě jde o první dvě techniky v niunja sogi, a to sang palmok makgi a sonkal nopunde anuro taerigi. Druhá technika musí pochopitelně zahrnovat jak pohyb boků, tak pohyb těla nahoru-dolů. Kdyby se tyto techniky dělaly s krokem, tj. jedna v levém, druhá v pravém niunja sogi, byly by uvedené pohyby zřejmé. To, že postoj zůstává stejný, ovšem na věci nic nemění.
Totéž se ale vlastně vyskytuje u dvojice technik guburyo junbi sogi A a kaunde yopcha jirugi. Postoj se v druhé technice nemění, ale na pohyb boků ani těla to vliv nemá.
Se samotnou technikou yopcha jirugi je v této sestavě bezpochyby potíž největší. Nic výrazně chytrého se k ní ale napsat nedá — zkrátka se musí cvičit tak dlouho, dokud není dobrá.