Joong-gun
Joong-gun [čunggun].
Tul je pojmenován po vlastenci An Čung-gunovi, který zastřelil prvního japonského guvernéra Koreje, Hirobumi Itóa. Celkem 32 pohybů připomíná věk, ve kterém byl po dlouhém mučení popraven roku 1910 ve vězení Lui-šing.
Historických záznamů o An Čung-gunovi není mnoho. Význam jeho činu se musí vidět v souvislostech s událostmi doby. V roce 1895 se japonská vláda rozhodla vytvořit říši, která by zahrnovala i Mandžusko a Čínu. Obsazení Koreje tedy bylo jen logickým důsledkem. V tomto období byla korejská vláda nepřímo řízena ruskou vládou. Vlivem politické situace vznikaly v Koreji nepokoje. To vedlo k jednáním mezi okolními zeměmi (Čína, Korea, Japonsko, Rusko) a některými cizími mocnostmi (USA, Velká Británie, Francie). Jednání nepřinesla řešení situace, naopak vedla k uzavírání různých spojenectví a následně přesunu ruských a francouzských jednotek do Koreje. Japonsko, které cítilo ohrožení svých plánů, požadovalo jejich stažení. Když Rusko tento požadavek odmítlo, vyvolalo Japonsko v roce 1904 konflikt, který skončil na podzim 1905 porážkou Ruska a stažením jeho vojska. Uvolněné pozice v Koreji okamžitě obsadila japonská armáda. Díky předchozím událostem ale nikdo, vyjma Koreje, nepovažoval japonskou akci za agresi.
Jedním z tvůrců plánu na obsazení Koreje byl Hirobumi Itó, přední japonský státník. V roce 1905 byl jmenovám guvernérem Koreje, a jako takový řídil korejské zahraniční styky a obchod. Navíc byl vrchním velitelem japonských sil v Koreji. Slabou korejskou vládu donutil k podepsání Dohody o protektorátu (19. 11. 1905), která dala Japonsku právo okupovat Koreu. V roce 1906 vykázal ze země všechny zahraniční diplomaty. Vláda byla donucena schválit zákon, který umožňoval prodávat pozemky Japoncům (ovšem v praxi se země nekupovala, ale zabírala).Následně vznikalo po celém území mnoho odbojových skupin. An Čung-gun, bývalý učitel, který uprchl do Mandžuska, založil jednu z nich. V zemi začala gerilová válka. Japonsko začalo do USA a dalších zemí posílat politiky, kteří měli podporovat projaponské smýšlení. Mnoho z nich bylo zavražděno, stejně jako bylo zabito mnoho korejských vůdců. V roce 1907 musel odstoupit i korejský císař. Poté Japonsko oficálně převzalo vládu nad Koreou.
Ohniskem nepokojů se později stalo město Kando na severu. Japonské síly se tedy soustředily sem. Protože ale asi 20 % obyvatel tvořili Číňané, mohla se situace snadno změnit v konflikt s Čínou. Nakonec došlo k uzavření smlouvy, díky které Japonsko získalo některé výhody. Čína naopak získala část území Koreje, včetně města Kando.Pro mnoho Korejců bylo uzavření této smlouvy poslední kapkou. An Čung-gun se definitivně rozhodl, že je třeba Hirobumi Itóa zabít, přestože věděl, že neunikne. Pro svůj čin si vybral 26. října 1909, kdy se měl Hirobumi Itó zúčastnit rusko-japonského jednání v Mandžusku. Okamžitě po vraždě byl zatčen a uvězněn. Říká se, že ani po pěti měsících krutého mučení ho Japonci nezlomili. An Čung-gun byl popraven 26. března 1910 ve věznici Lui-šing.Vraždou Hirobumi Itóa však Korea mnoho nezískala. Jeho následník, Terauči Masatake, začal prosazovat ještě tvrdší politiku. Zakázal všechny korejské noviny, vlastenecké spolky, uvěznil tisíce protivníků a v zemi nastolil vojenskou vládu. Tak to v Koreji vypadalo až do konce druhé světové války.V tomto chaotickém období byla An Čung-gunova oběť jednou z mnoha. Symbolizovala jeho vlastenectví a snahu o nezávislost a svobodu. Jeho láska k zemi byla navždy zachycena ve slovech, která napsal na zeď své cely v Lui-šing před svou popravou: “Nejkrásnější hory a řeky”.
Vzor byl pojmenován po Anu Čung-gunovi. O jeho životě toho víme velmi málo. Vstupuje do korejských dějin na velmi krátký okamžik, ale zanechává stopu jako jeden z nějvětších korejských vlastenců. Porozumět jeho příběhu lze nejlépe v kontextu turbolentního politického klimatu tehdejší doby.
An Čung-gun se narodil v roce 1879 ve městě Hae-ju v provincii Hwang-Hae. Jeho rodina se přestěhovala do města Sin-Chun v privincii Pyong-An, když mu bylo asi deset let. Stal se známým pedagogem a založil vlastní školu s názvem Sam-Heung (Tři úspěchy). Jeho škola, stejně jako ostatní v té době, zažívala těžké časy pod japonskou okupací a zapletl se do japonské mocenské hry. V roce 1895 se japonská vláda rozhodla vytvořit velkou říši zahrnující Mandžusko a Čínu. Korea byla samozřejmě nezbytná jako odrazový můstek pro vytvoření této říše.
Avšak korejská vláda byla v této době pod nepřímou kontrolou ruské vlády. Tlak vytvářený touto politickou situací způsobil značné nepokoje v Koreji. Rostoucí napětí vyústilo mezi lety 1896 až 1898 v několik setkání sousedních zemí a zemí znepokojených budoucností Koreje. Tato setkání, jichž se účastnilo Japonsko, Čína, Rusko, Anglie a Spojené státy, vyřešila velmi málo.
Korea byl vtažena hlouběji do konfliktů, když v Číně vypukly nepokoje v roce 1900. Čínští vlastenci, rozlobeni koloniální nadvládou jejich zemi cizí mocností, vyvolali v čínské populaci vlnu násilných nepokojů známých jako „Boxer Rebellion“. V reakci na tuto vzpouru koloniální mocnosti vstoupili na území se svými silami, aby chranili své zájmy. V reakci na pohyb ruských armádních jednotek do sousedního Mandžuska vytvořila Anglie anglo-japonskou alianci v roce 1902. Rusko-francouzská aliance byla následně stanovena v roce 1903, po níž následuje pohyb francouzů a rusů do severní Koreje. Japonsko vidělo tuto akci jako přímé ohrožení svého postavení v Koreji a požadovalo odchod všech ruských vojsk z Koreje. Když Rusko v roce 1904 odmítlo, Japonsko zahájilo námořní útok.
Korea se samozřejmě prohlašovala za neutrální, ale přesto byla napadena Japonskem. Do podzimu roku 1905 se Rusko vzdalo a Japonsko se pevně usadilo v Koreji. Nicméně tato invaze nebyla vnímána jako akt agrese nikde na světě s výjimkou Koreje.
Dlouhé období okupace Koreje zapříčinolo kompletní převzetí korejské vlády. Jeden z předních japonských státníků, Hirobumi Ito, začal uskutečňovat plán na úplnou okupaci a politický převrat Koreje. V roce 1905 byl jmenován prvním japonský rezidentem v Koreji. Byl zodpovědný pouze japonskému císaři a měl pravomoc kontrolovat všechny korejské zahraniční vztahy a obchody. Aby mohl plnit své povinnosti a udržet pořádek v zemi, měl přístup ke všem japonským bojovým jednotkám sídlícím v Koreji.
Když byl Ito ještě v Japonsku, donutil 19. listopadu 1905 slabou korejskou vládu k podpisu „Protektorátní smlouvy“, která dávala Japonsku právo okupovat Koreu. Po podpisu smlouvy jako rezident vynaložil Ito veškeré úsilí, aby ji udržel v tajnosti před korejským lidem. Po ratifikaci smlouvy bylo dvanáct japonských komisařů dosazeno do různých provincií Koreje, jeden z nich v Soulu. Později, v březnu 1906, Ito přijel do Koreje převzít otěže moci. Tou dobou nařídil odvolání všech zahraničním delegacím v Koreji a nechal tak Koreu na milost a nemilost Japonsku.
Nová japonská loutková vláda přijala zákony, které umožnily prodej korejské půdy japoncům.
Korejský lid byl velmi podrážděn touto hrozivou situací. Zmínky o Protektorátní smlouvě brzy pronikly ven a vyvolaly vlnu antijaponského násilí. Vzniklo několik malých skupin partyzánů, které zaútočily na japonské okupační síly. Jedna taková skupina v provincii Chung Chong vyzbrojená 50 děly vedla dlouhou kampaň typu „udeř a uteč“ proti japoncům. Nakonec byli poraženi, stejně jako většina ostatních skupin, mnohem větší japonskou armádou. Vlnu nepokojů se nadále šířila velmi rychle. Násilí prostupovalo celou populací, mnoho loajálních korejských vládních úředníků spáchalo sebevraždu a korejští vládních úředníci, kteří podepsali Protektorátní smlouvu, byli zavražděni.
Tváří v tvář útlaku, který provázel tuto japonskou anexi Koreje, An Čung-gun odešel do exilu na jih Mandžuska. Tam založil malou partyzánskou armádu čítající asi 300 mužů včetně jeho bratra. Tato armáda dělala sporadické nájezdy přes hranice Mandžuska do severní Koreje a vytvářela vytrvalý tlak na japonce v tomto regionu.
Odboj korejských obyvatel proti vládě se šířil napříč celou zemí. Japonská vláda byla znervózněna hlasitými vlasteneckými organizacemi korejců, zejména těmi, které se tvořily ve Spojených státech. Japonští vůdci chtěli potlačit tyto protijaponské nálady, aby nedošlo k zásahu jiných zemí do jejich kontroly nad Koreou. S ohledem na tuto skutečnost, v březnu 1907 japonská vláda poslala amerického občana, D. W. Stevense, do Spojených států amerických na projaponskou propagandistickou misi. Stevens byl původně najatý japonci na pomoc při nastolování rezidentní vlády v Koreji.
V San Franciscu byl Stevens zavražděn dvěma pobouřenými korejskými vlastenci. Mnoho dalších politických vůdců bylo zavražděno během této násilné doby, včetně Ia Wan-yonga, muže, který byl jmenován premiérem Koreje poté, co donutil korejského císaře vytvořit nový projaponský kabinet.
V červnu roku 1907 korejský císař Ko-jong ve snaze uniknout z japonské nadvlády poslal tajně posla na Haagskou mírovou konferenci, aby světu objasnil japonskou agresivní politika v Koreji.
Když to Ito zjistil, donutil Ko-jonga abdikovat na Korejský trůn 19. června 1907 a Japonci oficiálně převzali vládu Koreje. Vypukli velké výtržnosti v korejské armádě po celé zemi. Japonsko reagovalo rozpuštěním policie a armády s výjimkou palácové stráže. Korejské armádní jednotky v odplatě zaútočili na japonské vojáky, ale byli rychle poraženi. Všichny korejské věznice, soudy a policejních jednotky byly oficiálně převedeny pod japonskou vládu.
I po porážce korejských oddílů odboj pokračovat mnoho let v podobě partyzánských skupin působících v jihovýchodním Mandžusku. Malé skupiny vlastenců se pokoušeli spáchat atentát na několik japonských vůdců a členů japonskp-korejské vlády. Město v severní Koreji Kando se stalo semeniště takové činnosti vzhledem k jeho blízkosti k Mandžusku.
Ito se rozhodl umístit do oblasti silné japonské vojenské a policejní oddíly. Avšak 20 procent ze 100.000 obyvatel Kanda byli Číňané. Když japonci začali tlačit na obyvatele Kanda, tito číňané odpověděli násilím. Situace způsobila konflikt mezi Japonskem a Čínou.
V reakci na zvýšenou aktivitu japonců v Kandu se tam vypravil An Čung-gun se svými partyzány v červnu 1909. Útok byl úspěšný a zabili mnoho japonců. Nehledě na tyto partyzánské útoky japonci nakonec dospěli k dohodě s Čínou. Smlouva podepsaná 4. září 1909 umožňovala Japonsku vybudovat „Jihomandžuskou železnici“, aby mohli těžit hojná nerostná bohatství v Mandžusku. Na oplátku převedlo Japonsko na Čínu teritoriální práva na Kando. Tento drzý akt prodeje korejského území jiné zemi byl poslední kapkou pro mnoho loajálních Korejců, jako je např. Ana Čung-guna. Ten se usídlil ve Vladivostoku a začal připravovat zavraždění Hirobumi Ita.
Rusko začínalo být velmi nervózní při sledování japonských aktivity v oblasti severní Koreje a japonskými plány s Mandžuskem.
Ito, který se oficiálně stal prezidentem japonského Senátu (šlechtický vládní orgán), uspořádal setkání s představiteli Ruska v Harbinu v Mandžusku, aby uklidnil jejich obavy nad japonskými záměry o ovládnutí Mandžuska a vpádu do Číny. Konečné plány na setkání Ita a generála Kokotseffa byla stanovena na 26. října 1909.
Když Ito dorazil na nádraží v Harbinu v 9:00 dne 26. října 1909, An Čung-gun na něho čekal. Zastřelil Ita, když vystupoval z vlaku, s vědomím, že nikdy neunikne živý, a že pokud ho japonci chytnou, čeká ho mučení. Po vraždě byl Čung-gun zajat japonskými vojáky a uvězněn v Port Arthuru. V japonském vězení trpěl krutým mučením pět měsíců. Říká se, že i přes tento neuvěřitelný trest nebyla jeho duše nikdy zlomena. Dne 26. března 1910 v 10:00 byl Čung-gun popraven ve věznici Lui-Shung.
Zdálo se, že zavraždění Hirobumi Ita, tak jako mnoho dalších akcí korejských vlastenců, pouze povzbudilo japonce k vyššímu útlaku.
V roce 1910 kancelář rezidenta v čele s Itovým nástupcem byla změněna na úřad guvernéra, co umožnilo více diktátorský přístup ke kontrole Koreje. Akashi Genjiro byl jmenován velitelem japonských vojenských a policejních dozorů v Koreji. Ten zahájil mimořádně kruté pronásledování korejského obyvatelstva. Zakázal všechny noviny, rozpustil všechny vlastenecké organizace, zatkl tisíce korejských vůdců a zavedl přísná vojenská pravidla v hlavním městě Soulu vymáhané japonskými bojovými jednotkami. Tento typ japonské vlády pokračoval v Koreji až do porážky Japonskana konci druhé světové války.
Oběť Ana Čung-guna byla jednou z mnoha v této chaotické době korejské historie. Jeho postoj, stejně jako postoj jeho krajanů, symbolizuje loajalitu a obětavost korejského lidu za získání nezávislosti a svobody. Čung-gunova láska k zemi byla navždy zachycena v kaligrafii, kterou napsal ve své cele v Lui-Shungské věznici před popravou. Jednoduše říká: „Nejlepší řeky a hory.“ To naznačuje, že cítil, že jeho země je nejkrásnější ze všech, jako velký vlastenec Koreje.